Pražský literární dům autorů německého jazyka
czde
Archiv

Z deníku spisovatelky Radky Denemarkové

listopad 2007,

Villa Clementine, Wiesbaden

©Ramune Pigagaite
Spisovatelka Radka Denemarková, nositelka ceny Magnesia Litera za nejlepší prózu 2007, získala tvůrčí spisovatelské stipendium Pražského literárního domu autorů německého jazyka, s podporou Institutu umění, Ministerstva kultury, Česko-německého fondu budoucnosti a Hessischer Literaturrat ve Wiesbadenu.


Radka Denemarková stráví ve Villa Clementine ve Wiesbaden celý listopad 2007. Po dobu svého pobytu si bude vést deník, do kterého můžete každý týden nahlédnout na webových stránkách Pražského literárního domu.

S DEBOROU ZA ZÁDY V.
Radka Denemarková
Člověk vystoupá do hor, balast nechá v údolí. Ale nastává čas se do údolí vrátit. Jako by tohoto roku všechno shořelo. Myslela jsem si, že je konec. A zatím mi byla dána obrovská šance. Začít od úplného začátku. Měsíc sama. Kdybych tu sama neseděla, slova by nepřicházela. Vnitřní svět tu ožívá a nikdo ho netrhá na cucky. Všechno bych zdolala, jsem k nezastavení. Náměty se hrnou, přemýšlím, jaké postavy jim přidělím. Než nastane opět práce, ze které jsem vychylována povykem Prahy, dotíráním mých ostatních rolí. Vracet se tak do svého světa. A o tom okolním nic netušit. Proč jako spisovatelka nesnesu, když někdo kritizuje mé postavy. Jsou pro mě živými bytostmi. Stačí zavolat a vyběhnou ven, mezi stránkami proklouznou, odlepí se z řádků. Jako by mi ti, kdo ostří pero, poplivali můj svět, můj život. Herečka Hana Maciuchová v dramatu o Johannu Wolfgangu Goethovi viděla, že diváci nereagují. Tak přidala. Jiří Adamíra jí tehdy řekl: "To nikdy nedělej. Neobsluhuj." Což se dá vztáhnout i na mé psaní. Nikdy čtenářům nedovysvětlovat, neobsluhovat. Jsem bolest. Nejsem lékař. Nechci být slavná, chci být dobrá. Mrholí a čas plyne. Své postavy zachumlávám do slov jako do vaty. Aby ten transport do světa přežily. Samy přestávají mít smysl pro realitu, nebo ne pro realitu, ale pro její proporce. Miluju češtinu. Šťavnatý, opulentní jazyk. Hostina pro šlechtice, když kolem řádí hladomor. Proti češtině je angličtina ohlodaná kost. Zůstanu vlkem samotářem. To jediné mi dává svobodu. Psát a pracovat. A nic za to nechtít. Nic. Žádnou odměnu. Každou knihu člověk čte a vnímá v každém věku jinak. Jak se čtení mění se zkušenostmi a psychickým nastavením... Když člověk knihu nepřečte v určitém, správném věku, navždy ji mine. Proto jsou vědy o literatuře lež. Nesměli by je vymýšlet lidé... (pokračování)
  

Partneři akce:


site design © 2008-2018  ||  drobas.info