Dnešek je Dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, jehož datum je upomínkou na osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim. V České republice byl tento den poprvé vyhlášen roku 2000 a v roce 2004 byl zákonem ustanoven.

Společně s tímto významným dnem, jenž je mementem milionů nevinných obětí druhé světové války, chceme vzpomenout také 140. výročí narození německy píšícího prozaika a plzeňského rodáka Oskara Bauma (21. ledna 1883 – 1. března 1941). Tento dramatik židovského původu patřil k užšímu Pražskému kruhu a k nejbližším přátelům Franze Kafky. V roce 1902 se přestěhoval do Prahy, později působil jako varhaník v Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici, jako učitel hudby a hudební kritik. Od narození měl potíže se zrakem, během dětství na jedno oko oslepl. Za studií v důsledku studentské šarvátky ztratil zrak úplně. Ve svém díle tematizoval slepotu a jeho protagonisté jsou často slepci (např. v románu Das Leben im Dunkeln/Život v temnotách, 1909). Ztvárněno však bývá i to, co není specifické pouze pro slepce, a totiž chování a možné postoje jednotlivce v hraničních situacích, přičemž nezřídka dominuje motiv viny. Baum také pravidelně přispíval do významných pražských německojazyčných deníků a týdeníků jako byly Prager Presse nebo Prager Tagblatt.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se Oskar Baum zasazoval o pomoc pronásledovaným, jemu samotnému se však vycestovat nepodařilo. V roce 1941 v důsledku vážného onemocnění po jedné z operací umírá a je pochován na Novém židovském hřbitově v Praze. Jeho manželka zahynula o dva roky později v koncentračním táboře. Jediný z rodiny, komu se podařilo zachránit, byl jejich syn Leopold. Po útěku do Palestiny zde krátce působil jako úředník britské mandátní správy.

Více o Oskaru Baumovi se můžete dozvědět v Encyklopedii Prahy 2, na které se Pražský literární dům podílí.

U příležitosti Dne památky obětí holocaustu je dnes večer možno zhlédnout na ČT Art ve 21:10 filmové zpracování novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Letošní leden není poslem dobrých zpráv. Po smutných událostech konce minulého roku, kdy jsme se dozvěděli o úmrtích nám velmi blízkých Alexandera Nesanela Frieda a Hartmuta Holzapfela, není ani začátek roku nového zrovna radostný. Den poté, co jsme obdrželi smuteční oznámení dlouholetého člena dozorčí rady naší instituce, doc. Leoše Housky, nás s hlubokým zármutkem a pohnutím velmi zasáhla další smutná zpráva o náhlém a nečekaném úmrtí našeho dlouholetého přítele a člena správní rady Joachima Brusse, jenž zesnul v pondělí 16. ledna 2023 ve věku 77 let.

Joachim byl zobrazením toho nejlepšího v rámci česko-německých vztahů, a to jak na poli politickém, tak kulturním. Vždy se velice aktivně zajímal o dění naší instituce, a pokud mohl, osobně se účastnil všech našich aktivit. Poslední čtyři roky se do chodu Pražského literárního domu zapojil ještě více, a sice jako jeden z členů správní rady. S Joachimem odchází jedna velká epocha česko-německých vztahů a je to v krátké době další velká ztráta pro naši instituci.

Milý Joachime, budeš nám moc chybět, ale zůstává nám spousta úžasných vzpomínek a společných historek. Čest Tvojí památce.

Nekrolog vyšel v dnešních Lidových novinách. Pro zájemce přikládáme německý překlad od Andrease Webera.

S velkým zármutkem jsme přijali zprávu, že 10. ledna 2023 nás po delší nemoci a krátce před svými 89. narozeninami opustil významný germanista, pan doc. PhDr. Leoš Houska. Leoš Houska se účastnil Liblické konference o pražské německé literatuře v r. 1965 a připravil k tisku příspěvky z této konference, které pod názvem Weltfreunde položily základ odborné literatury k tomuto tématu. Tématem pražské německé literatury se zabýval celý svůj profesní život, publikoval mnoho textů k Franzi Kafkovi či Maxu Brodovi. Jako tajemník Komise českých germanistů při AV ČR se podílel na přípravách 80. výročí narození Franze Kafky. Byl mj. také dlouholetým členem redakční rady časopisu Cizí jazyky.

Leoš Houska byl u zrodu Pražského literárního domu, několik let působil v jeho dozorčí radě. Pokud mu to zdraví dovolilo, rád se účastnil tradičních setkání partnerů a přátel Pražského literárního domu.

Pohřeb proběhl dnes v Nové obřadní síni na Olšanech.

Vzpomínáme na doc. Leoše Housku s úctou a vděčností. Bude tu velmi chybět.

Dnes si připomínáme 25 let od předčasného úmrtí české německy píšící autorky Libuše Moníkové, spisovatelky, která zemřela ve věku 52 let v Berlíně. I přes svůj krátký život zanechala významnou stopu v literární krajině a napsala řadu kritikou vysoce ceněných děl.

V Praze narozená Libuše Moníková (*30. 08. 1945) vystudovala germanistiku a anglistiku u profesora Eduarda Goldstückera, v roce 1968 obdržela stipendium na roční pobyt na univerzitě v Göttingenu a v roce 1971 se provdala do SRN. Posléze působila na univerzitách v Kasselu a v Brémách. Ve svém díle často tematizovala svůj český původ a hledala společná témata mezi Čechy a Němci. České překlady jejích knih vycházejí od roku 1991, mezi ty nejznámější patří romány Fasáda (1991) nebo Zjasněná noc (2009). Za svoji tvorbu získala Libuše Moníková mnoho literárních i státních ocenění, např. Cenu Alfreda Döblina nebo Franz-Kafka-Literaturpreis.

Před pěti lety jsme na Libuši Moníkovou zavzpomínali prostřednictvím výstavy V dialogu s Libuší Moníkovou, která proběhla v Domě čtení Městské knihovny v Praze za osobní účasti jejího bratra Josefa Moníka, přítele naší instituce.

Více o životě a díle autorky si můžete přečíst a poslechnout v článcích ČRo Dvojka a Prager Zeitung.