Pražský literární dům autorů německého jazyka
czde
Archiv

Německé divadlo v regionech

15.03.2012,  18.30 hod.

PLD, Ječná 11, Praha 2

Závěrečný třetí díl řady "Zapomenuté kapitoly německého divadla v Čechách a na Moravě"  bude věnován nejprve německému měšťanskému a zámeckému divadlu v Teplicích v období mezi vybudováním samostatné divadelní budovy v r. 1789 a ukončením německého divadelního života v Teplicích v létě r. 1944. Druhá část večera je zaměřena na divadla v Liberci a Jablonci n.N., na vývojovou etapu od 16. stol. až po současnost. Zvláštní pozornost bude věnována stavební společnosti Fellner-Helmer, která vybudovala mnohé z divadelních budov nejen v tomto regionu, ale i v celé Evropě.věnovan německému měšťanskému a zámeckému divadlu v Teplicích a německým scénám v Liberci a Jablonci n.N.
Hosté: dr. Jana Michlová (vedoucí knihovna Regionálního muzea v Teplicích) a Mgr. Pavel Žur (ředitel Městského divadla v Jablonci n.N.).
Pozvánka ke stažení zde.

Jaké byly počátky „stálé“ scény lázeňského města Teplice? Knížata Clary-Aldringenové vybudováním samostatné klasicistní divadelní budovy roku 1789 umožnili provozování divadla pro početné lázeňské hosty i pro samotné obyvatele města. Sbírka divadelních cedulí dokládá bohatý repertoár, účinkování řady divadelních společností, jejichž představení se stala inspirací nejen pro zámeckou „šlechtickou divadelní společnost“, ale byla také impulsem pro formování divadelního života ochotníků z řad občanů města. Činnost „Dilletantengesellschaft“ byla jedním z podnětů v úsilí od roku 1861 o založení samostatného Městského divadla, které bylo slavnostně otevřeno roku 1874 a provozovalo nepřetržitě operu, operetu a činohru do roku 1919. Vedení města znovu usilovalo po požáru divadla na podzim 1919 o jeho vybudování v reprezentativní podobě rozsáhlých tzv. “Městských sálů“. Velkorysost věnovaná stavbě i výběru uměleckého vedení se stala 1924 vzorem pro další německá divadla na území nového státu - Československa. Ač se jeviště nezměnilo (město Teplice), už však nešlo o hojně navštěvované lázeňské místo uprostřed Evropy, ale stalo se městem v pohraničí, do kterého nemohli proudit hosté z okolních zemí. Poznali to velmi brzy první ředitelé F. Höllering s N. Janowským. S finančními potížemi se potýkalo město a ředitelé i v dalších letech (F. Kenemann, G. Scherler, Curth Hurrle v letech 1936 až 1939, Franz Stoss 1940-1942 i poslední intedant Joachen Hauer) do léta roku 1944, kdy se scéna uzavřela úplně. Tím po dvou stech letech skončil život německého divadla v Teplicích.
site design © 2008-2016  ||  drobas.info